Mezinárodní olympiáda ze základů věd
Maxim Lvovič Koncevič – francouzský matematik ruského původu, nositel Fieldsovy medaile za důkaz Wittenovy hypotézy o ekvivalentnosti dvou modelů kvantové gravitace a objev (v daný moment) nejlepšího invariantu uzlů pomocí jím vymyšleného (1993) a později po něm pojmenovaného integrálu.
V současné době je M. Koncevič stálým profesorem na Institutu vyšších vědeckých výzkumů nedaleko Paříže a čestným hostujícím profesorem na Rutgerské univerzitě v USA.
Výzkumy Maxima Konceviče zasahují do zásadních otázek současné fyziky. Podle jednoho z vedoucích odborníků na teorii superstrun Briana Greena vyvedl M. Koncevič tuto teorii ze slepé uličky. Koncevič přesně formuloval Feinmanovy integrály pro topologickou teorii strun prostřednictvím jím zavedeného pojmu prostoru modulů ustálených odrazů.
Teorie uzlů úzce související s pokusy spojit teorii superstrun s obecnou teorií relativity je rovněž oblastí, v níž se Koncevič úspěšně angažuje. Podařilo se mu podrobně dokázat Vasiljevovy invarianty ve formě multiplikativního integrálu a sestavit takzvaný univerzální Vasiljevův invariant.
M. Koncevič je také známý svými velice významnými pracemi týkajícími se deformačního kvantování Poissonových variet a homologické zrcadlové symetrie.
Maxim Koncevič „přeskočil“ na střední škole ročník a byl tak mezi spolužáky nejmladší.
Každoročně vítězil v celosvazových matematických olympiádách a získal tak právo zúčastnit se Mezinárodní olympiády v roce 1980, tedy v jediném roce, kdy se Mezinárodní olympiáda nekonala. Zatímco se studenti třetího ročníku zabývali aplikací Minkovského
4-rozměrného prostoru pro potřeby speciální teorie relativity, Maxim psal článek o 26-rozměrném prostoru v teorii superstrun. Pouze několik matematiků dosáhlo toho, že po nich byl pojmenován integrál. Maxim Koncevič se jakožto autor Koncevičova integrálu dostal mezi takové osobnosti jako je Riemann, Lebesgue, Stieltjes a Gauss.
